Otto Sixtus Libal: Začarovaný kruh dopravy v Praze. Kdo za něj může a jak z něj ven? 

Nemusíte být motorista, abyste pocítili, že se okolo vás uzavřel jakýsi začarovaný kruh oprav, rekonstrukcí a dopravních zácp. Na první pohled by si člověk řekl, že na vině je jednoznačně nekoordinovanost mimořádných událostí napříč celou Prahou. Jenže situace není tak jednoduchá. Pokud bychom se na ni podívali perspektivou Pražana, který bydlí v centru, využívá hromadnou dopravu, která je mimochodem v Praze na opravdu vysoké úrovni, a kombinuje ji s pěší chůzí, vinu bychom pociťovali jinde. Zejména v tom, že se najdou lidé, kteří jsou schopni denně využívat svůj automobil i na trasy, které metrem zaberou 5 minut. A téměř vždy v tom autě sedí jeden člověk. Jistě ne každý člověk bydlí v centru a má všechny body zájmů v docházkové vzdálenosti nebo maximálně 15 minut tramvají. Pohybovat se mezi centrem a periferiemi, jezdit denně například trasu Václavské náměstí –⁠ Šestajovice, není pochopitelně komfortní ve stavu, kdy nám do těchto oblastí chybí jak metro, tak tramvajové spojení. Jenže na to poté doplácí Pražané žijící v centru, jejichž bydliště hyzdí auta ostatních, kteří v centru nebydlí. A o kvalitě ovzduší snad netřeba mluvit. Nejhorší na problému však je, že se vždy řeší, až když dochází k mimořádným omezením a lidé stojí v kolonách déle, než jsou zvyklí. Nicméně tento problém je tu pořád a je daleko větší, než se může zdát.

Kdo za to může?

V tomto případě nelze ukázat prstem jak na jedince, tak na skupinu lidí, konkrétní koalici nebo stranu. Můžeme říci, že svým způsobem za to může obecná snaha se vždy zalíbit svému elektorátu. Ten v Praze mají zavedená vládnoucí i opoziční uskupení celkem dost znatelně ideologicky rozdělený. ODS, která se podílí na řízení Prahy už desítky let, moc dobře ví, že její elektorát leží spíše mimo centrum, až z úplných periferií. Často jsou to starší lidé, kteří jsou zvyklí automobil používat denně. Proto prosazují především zájmy motoristů. A nevadí jim ho prosazovat ani na úkor životního prostředí, kvality ovzduší a kvality života Pražanů žijících v centru, kteří tuto potřebu nemají. Těm často říkají „cyklofašisti“ nebo „ekoteroristi“. Na druhé straně máme opačný extrém. Zelení a Praha Sobě. Tato uskupení naopak cílí na Pražany žijící v centru, využívající hromadnou dopravu nebo se pohybující často pěšky. Pro ně prosazují program, který nebere ohledy na motoristy. Celá implementace programu působí dojmem jednoduché taktiky. „Prostě jim to zavřem, ono je to vytlačí“. Částečně to funguje, ale musí být kam. Jenomže už téměř není kam. Jedině na okruh, který není dostavěný. A právě STAN bude donekonečna obstruovat dostavbu okruhů ve prospěch menších obcí na okrajích Prahy, kde jsou Starostové a nezávislí populárnější, než v centru a logicky tam čerpají většinu svého elektorátu. Co chce TOP 09 je dlouhodobě těžké říct, jelikož je jejich krajská organizace a zastupitelský klub nekonzistentní a každý tvrdí každý den něco jiného. ANO 2011 se spíše zaměřuje na potřeby svého konzervativního elektorátu, který je podle map výsledků voleb spíše z pražských sídlišť, než-li z centra. Obecně zřejmě není překvapením, že každý prosazuje program pro svůj elektorát, ale neochota být empatický vůči těm, kteří mají jiný názor a absence jejich pochopení tento problém prohlubuje. Je tedy patrné, že pokud budeme populisticky jednat ve prospěch pouze svého elektorátu a nebudeme hledat střední cestu, nikam se nepohneme. A ten, kdo nechce spolupracovat a nechce tuto cestu hledat, ten je na vině.

Jak z toho ven?

Jak můžete pociťovat, problém nelze řešit na jednom místě a hned teď. Bude to ještě dlouhá cesta a i tak z nás během 10 let Curych, kde používá osobní automobil pouze 16 % obyvatel, nebude. Zaprvé potřebujeme okruh, a to vnitřní i vnější. Bez něj auta vytlačovaná z centra nebudou mít jinou alternativu. Zadruhé potřebujeme rozšířit síť tramvajových spojení, dostavit metro D a v neposlední řadě dotáhnout i modernizaci tratě Masarykovo nádraží –⁠  Kladno s odbočkou na letiště. Co můžeme přeci jen udělat právě teď? Podporovat využívání sdílených prostředků, od koloběžek přes kola až po carsharing a předtím, než sami usedneme za volant svého automobilu,  přemýšlet, jestli je to opravdu potřeba.

Jaký na to má recept HLAS?

1. Budeme k řešení problematiky přistupovat nejen expertně, ale i empaticky. Nehodláme prosazovat jednoduchá hesla a líbivá řešení. Není na místě se ptát, jaké skupině má Praha sloužit. Praha musí sloužit všem Pražanům stejně. Ať už bydlíte např. na Národní třídě, ve Vršovicích, na Lužinách či v Běchovicích.
2. Zaměříme se na zefektivnění, zpříjemnění a zpopularizování hromadné dopravy, sdílených prostředků. Hromadná doprava nemá být vnímána jako možnost pouze pro ty, kteří nevlastní automobil. Měla by být vnímána zejména jako rychlý, spolehlivý, bezpečný a pohodlný dopravní prostředek, jímž se dostanete kamkoli, kam je potřeba. Dostatečná kapacita, klimatizace, bezbariérový přístup, WiFi, čistota, bezpečnost a nízké emise mají být samozřejmostí Potřebujeme Pražanům dopřát určitý standard, ať už cestují autobusem, metrem, vlakem nebo tramvají.
3. Vystavíme na periferiích více P+R parkovišť, která budou sloužit lidem z přilehlých aglomerací. Následně se tito lidé mohou dostat do centra Prahy za pomoci moderní a pohodlné veřejné dopravy.
4. Integrujeme sdílené prostředky do tarifů MHD. Tyto prostředky už existují, jen je třeba pro ně nalézt efektivnější způsob využití. Chceme využít maximální potenciál sdílení. Tudíž je stejně tak na místě, aby cesta do práce i z práce nebyla problém na sdíleném kole, koloběžce.
5. Infrastruktura nejen pro automobily. Když už je řeč o koloběžkách či kolech, je potřeba poskytnout bezpečnou infrastrukturu pro jejich pohyb. Kolo ani koloběžka nepatří na chodník, ale na silnici. A tam by neměly překážet autům a auta by neměla překážet jim. Je důležité se při jízdě cítit bezpečně, ať už sedíte v autě nebo na kole. Nové úpravy ulic budeme projektovat s co největší možným ohledem na potřebu všech účastníků dopravy.
6. Veškerá řešení budeme navrhovat a provádět s maximálním ohledem na životní prostředí a udržitelnost. Zároveň se nám v Praze a jejím okolí chce dobře dýchat. Byť je to problém neviditelný a necitelný na první dobrou, ale i přesto se této problematice musíme věnovat.
7. Jednat budeme ihned. Tento problém se řeší už desetiletí a s narůstajícím počtem obyvatel Prahy už není čas na odkládání řešení. Čas běží.