Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
Daniel Forst studuje osmileté gymnázium v Zábřehu. O politiku se zajímá dlouhodobě. Snaží se být aktivní ve veřejném prostoru města. Pomáhá s pořádáním akcí Milionu chvilek pro demokracii. Napsal nám, aby nastínil, jak vidí aktuální situaci on a jeho vrstevníci. Hlas chce dávat prostor mladým lidem ke zveřejnění jejich názorů, a proto text emailu Daniela Forsta tímto zveřejňuje. Odbočme tedy teď na chvíli od hlavního proudu informací a podívejme se, jak to vidí mladá generace.
23.3.2020
Vážená paní Filipčíková,
chtěl bych zprostředkovaně Hnutí HLAS nastínit pohled mé věkové generace na aktuální situaci, protože toto, na rozdíl od jiných témat politiky, zasáhlo celou mou sociální skupinu.
Dalo by se říci, že mí přátelé a známí mají na kroky vlády v souvislosti s touto situací poměrně jednotný názor, a to značně negativní. Nejvíce si asi stěžují na nejednotnost a nedostatečnost těchto opatření, dále na nedostatek informací a hlavně na nepřipravenost vlády a chlácholení v době před vypuknutím nákazy na území České republiky.
Co se týče nejednotnosti a nedostatečnosti oněch nařízení, uvedu je na často kritizovaných případech. Kontroly na hranicích, zákaz příjezdu z Itálie a policisté měřící tělesnou teplotu na hraničních přechodech. I lidé v mém věku poukazovali na to, že ne všichni přijíždějí autem, že se někdo může vracet přes nějakou třetí zemi a někdo letící například z Vídně tedy nebude kontrolovaný. Že stejně mají všichni povinnost hlásit se na krajské hygienické stanici, jak stálo na cedulích, a tedy namátkově kontrolovat teplotu nemá smysl. Zvlášť když ani někteří policisté nedodržovali bezpečnostní opatření proti nákaze. Dále to byla povinná karanténa pro ty, co se budou vracet z ciziny, která ale dala mnohým potenciálně nakaženým prostor přejet státní hranici o pár minut dříve, a karanténě se tak vyhnout. K té nedostatečnosti dále patří to, že se sice zavřely školy, ale nebylo vůbec řečeno, jak bude nadále probíhat výuka. Všem také přišlo nelogické, že nesmí do školy, ale jinak není nic omezené, a tak se nadále volně scházeli, dlužno dodat, že převážně v restauracích a kavárnách, které následně byly také uzavřeny. Nicméně i tak se někteří báli a dohadovali, zda budou moci chodit ven, nebo budou muset zůstat doma.
Nedostatek informací myslím vnímají všechny věkové skupiny obyvatelstva stejně. Vidíme nesrozumitelné výroky pana premiéra na kameru. Co se řeklo jeden den, se často druhý odvolávalo. Dále katastrofické scénáře pana Prymuly, které poté zmírňuje ministr zdravotnictví Vojtěch, a k tomu všemu falešná zpráva na Facebooku. Kromě té také mezi mladými značně koloval příspěvek pana senátora Canova na sociálních sítích, který sliboval jakési uznání maturity všem bez zkoušek. Šířil se bohužel bez jakéhokoliv upřesnění jen útržek slibující maturitu bez práce a mnozí to brali za hotovou věc. V porovnání s takovým informačním chaosem se jeví jako malicherné naprosto chybějící informace o možném návratu do školy, ale pro ty, kteří do ní stále chodí (a to platí i pro vysokoškoláky) se jedná o informaci dost zásadní, která dlouhou dobu chyběla. Až pan ministr Vojtěch koncem minulého týdne řekl, že školy se opět otevřou jako jedno z posledních rušených opatření, aby nám dnes ministr školství, pan Plaga, řekl, že by to viděl v půli května. Ve světle výroků pana Prymuly o zavřených hranicích na další dva roky (Erasmus, zájezdy?) skutečně nevíme, co si máme myslet.
A nakonec nepřipravenost vlády. Tady se myslím taktéž shodujeme s generacemi staršími. Zkrátka napřed se tvrdilo, že je všeho dost, pak že není, a najednou si sami máme šít roušky a děkovat Číně, že nám prodala něco, co bychom nepotřebovali, kdyby to tehdy netajili.
Výsledkem toho všeho je, že moje kamarádka studující zdravotní SŠ v Šumperku, doteď politicky i občansky neaktivní, došla k rozhodnutí, že se začne také účastnit demonstrací Milionu chvilek pro demokracii, protože, cituji: “Přijde mi to nesmyslný z pohledu zdravotníka. Řešila bych to v jiném pořadí, možná úplně jinak. Ten přístup mě udivuje”. Obdobné pocity mají také mnozí další.
Doufám, že tento email napomůže práci Hnutí HLAS. Zajímat se o politické dění mi přijde v demokracii jako něco naprosto přirozeného, protože naši volení zástupci ve větší či menší míře ovlivňují naše životy. Postupně jsem došel k pocitu, že Česká republika nemíří správným směrem. Rád bych proto vstoupil do politiky a začal s tím něco dělat.
S přátelským pozdravem,
Daniel Forst