Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
„Už ani korunu z rozpočtu Ukrajině na zbraně,“ prohlásil dnes „skoro-premiér“. Zní to jako péče o naše peníze. Ve skutečnosti je to spíš starý trik: tvářit se jako strážce rozpočtu, ale jen do chvíle, než se rozpočet zeptá, komu a za co platí. A hlavně – kdo z něj dlouhá léta čerpal. (Citát viz dnešní vyjádření a ČTK rekapitulace výroku.)
Je fér říct si nahlas jednoduchou věc: Česko neposílalo Ukrajině pytle hotových peněz. Převedli jsme hlavně starší techniku, která by jinak končila ve skladech, a spojenci ji bohatě nahradili modernější výzbrojí. Získali jsme tedy bezpečnost i výbavu nové generace – a žádná „proražená díra“ v rozpočtu se nekonala. To nejsou emoce, to jsou fakta.
A teď k tomu, co „skoro-premiéra“ rozčiluje nejvíc: zbrojní firmy vydělávají. Ano, vydělávají – protože je poptávka. A když vydělávají, platí daně, zaměstnávají lidi, táhnou export. Český obranný průmysl v posledních letech trhá rekordy v produkci i investicích. To není „nemravné“, to je normální fungování ekonomiky, které rozpočet naopak posiluje.
Zajímavé je, že zisky bez dotací vadí. Dotace ovšem nevadily nikdy. Nevadily, když se miliardy veřejných peněz roky nalévaly do velkých holdingů, které si o ně opřely vlastní byznys model – a dnes stát zpětně vymáhá část těch podpor kvůli střetu zájmů. Tady se najednou o „ani korunu“ nemluví. Dvojí metr? Ano. A průhledný.
Ještě jednou srozumitelně:
● Pomoc Ukrajině u nás probíhala hlavně převodem techniky, za kterou jsme dostali kompenzace v podobě nové výzbroje. Naše armáda si polepšila, rozpočet neutrpěl – a bezpečnost stoupla.
● Zbrojní průmysl díky evropské poptávce rostl, platil daně a drží pracovní místa. To jsou peníze do rozpočtu, ne z rozpočtu.
● Velké dotované holdingy naopak dlouhodobě čerpané veřejné peníze řeší i s hrozbou vracení. Když tedy mluvíme o „mravnosti“, začněme u těchto adres.
HLAS má v tomhle jasno: veřejné peníze mají zvyšovat bezpečnost, spravedlnost a odolnost země, ne sloužit jako kapesné pro oligarchy. Pomoc spojencům přes techniku a průmyslové zakázky je chytrá politika – práce místo dotací, daně místo výmluv. To je rozdíl mezi státem, který se umí postavit na vlastní nohy, a státem, který se jen tváří, že šetří.
Chceme-li „ani korunu“, pojďme začít správně:
Ani korunu oligarchům.
Ano – smysluplné obraně a firmám, které platí daně a drží naši zemi v kondici.