Facka Evropě? Pane premiére, přestaňte čekat, co udělají ostatní

Donald Trump uzavírá obchod s Vladimirem Putinem, americké peníze mohou znovu posílit ruskou válečnou ekonomiku a Ukrajina dál čelí útokům. Český premiér Andrej Babiš mluví o obrovské facce Evropě. Jenže zapomíná na jednu podstatnou věc: on sám je jedním z těch, kteří mají rozhodnout, co Evropa udělá.

Americký prezident Donald Trump oznámil dohodu s Vladimirem Putinem o dodávkách ruské nafty a dočasném uvolnění amerických sankcí. Dohoda má pomoci snížit ceny pohonných hmot ve Spojených státech před listopadovými volbami do Kongresu. Podle energetických analytiků však bude její skutečný dopad na ceny pravděpodobně omezený.

Zato přínos pro Rusko může být značný. Otevírá se mu další možnost získávat peníze z prodeje energetických surovin právě ve chvíli, kdy se Ukrajina snaží oslabit jeho schopnost financovat válku.

Trump navíc oznámil údajné energetické příměří. Ukrajina o žádné takové dohodě předem nevěděla a ruské útoky na její energetická zařízení pokračovaly.

Výsledkem je nebezpečný paradox. Zatímco Ukrajina brání své elektrárny a města před ruskými raketami, Spojené státy otevírají cestu k novým příjmům země, která na ně útočí.

Babiš rozpoznal problém. Ale co hodlá udělat?
Andrej Babiš označil Trumpovu dohodu za obrovskou facku Evropě. Na otázku, jak by měla Evropa reagovat, odpověděl, že je zvědavý, co řeknou jeho evropští kolegové.

Jenže to není odpověď, kterou bychom měli od českého premiéra očekávat.

Andrej Babiš není opoziční komentátor ani nezúčastněný pozorovatel. Je předsedou české vlády a členem Evropské rady. Má možnost přicházet s návrhy, jednat se spojenci a podílet se na společných rozhodnutích.

Od premiéra nepotřebujeme slyšet, že Evropa musí něco udělat. Potřebujeme slyšet, co konkrétně navrhuje Česká republika.

Vláda přitom umí být aktivní, pokud jde například o emisní povolenky nebo ceny energií. Na zářijovém jednání s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou připravila společný balíček návrhů pro Evropskou radu.

Proč tedy podobnou aktivitu nevidíme také v otázce evropské bezpečnosti a společné reakce na aktuální kroky Ruska a Spojených států?

Nám přece nic nehrozí. Opravdu?
Obzvlášť znepokojivý je přístup premiéra k bezpečnostním varováním evropských zpravodajských služeb.

Když v září zazněla varování před možností ruského útoku na některou ze zemí NATO, Andrej Babiš zdůrazňoval, že vláda nemá informace o tom, že by Česká republika měla být napadena drony nebo raketami. Upozornil také, že jsme v jiné zeměpisné situaci než Polsko, a uvedl, že naší zemi nehrozí bezprostřední nebezpečí.

Jenže ruská hrozba dávno nespočívá pouze v raketách a dronech.

Evropské bezpečnostní služby upozorňují na sabotáže, kybernetické útoky i možné násilné operace proti lidem a podnikům důležitým pro evropskou obranu.

A právě Česká republika má zkušenost, na kterou bychom nikdy neměli zapomenout.

Vrbětice. Rok 2014. Dva mrtví čeští občané. Škody přesahující miliardu korun.

Česká policie dospěla k závěru, že za výbuchy muničních skladů stáli příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU.

Rusko na nás nepotřebovalo vypálit jedinou raketu. Přesto dokázalo uskutečnit útok, při kterém zemřeli naši občané.

A na skutečné pozadí tohoto útoku jsme veřejně přišli až po letech.

To, že bezpečnostní služby dnes neupozorňují na konkrétní bezprostřední útok proti České republice, ještě neznamená, že nám žádné nebezpečí nehrozí.

Bezpečnost státu nelze stavět na předpokladu, že se nic nestane, dokud nás někdo předem nevaruje.

Protiraketová obrana? Zatím hlavně slova
Podobný rozpor vidíme u evropské protivzdušné a protiraketové obrany.

Andrej Babiš opakovaně vyzývá k vytvoření společného evropského systému, který pojmenoval Euro Patriot. Myšlenka evropské spolupráce je nepochybně správná.

Jenže evropské státy už společné projekty připravují.

Česká republika je například součástí evropské iniciativy Sky Shield. Připojila se k ní ovšem už v říjnu 2022, tedy za vlády Petra Fialy. Když dnes Andrej Babiš volá po společné evropské protivzdušné obraně, navazuje na spolupráci, kterou jeho předchůdci již zahájili.

A když letos v červenci vznikala další evropská protibalistická koalice, Česká republika mezi jejími zakládajícími členy nebyla. Ministerstvo obrany vysvětlovalo, že o vzniku iniciativy nebylo včas informováno.

Premiér následně jednal s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o možném zapojení České republiky. To je správný krok, ale samotné jednání ještě není konkrétním příspěvkem ke společné evropské obraně.

Otázkou zůstává, co nového je současná vláda připravena nabídnout, jaké prostředky hodlá investovat a kdy se její představy promění ve skutečné projekty.

Evropský protiraketový štít nevznikne tím, že mu dáme nové jméno. Vznikne společným vývojem, investicemi a konkrétní účastí členských států.

Česká republika má co nabídnout. Jen musí chtít jednat.
Hnutí HLAS je přesvědčeno, že Česká republika může být při hledání evropské odpovědi mnohem aktivnější.

Nemusíme být největším státem Evropy. Máme zkušené diplomaty, kvalitní bezpečnostní služby, vyspělý obranný průmysl i zkušenost s ruskými zpravodajskými operacemi na vlastním území.

Možností, které může česká vláda předložit evropským partnerům, je celá řada:

1. Omezit turistické cesty z Ruska. Iniciovat celoevropské pozastavení vydávání nových turistických víz ruským občanům a zpřísnit kontrolu cestovních dokladů. Zachovat nezbytné humanitární výjimky, možnost ochrany pronásledovaných osob a respektování rodinných práv.
2. Omezit pohyb ruských diplomatů a přehodnotit činnost ruských konzulátů. Důsledně využívat možnost povolovat přeshraniční cesty diplomatického personálu a společně prověřit omezení konzulárních zastoupení tam, kde existují opodstatněné bezpečnostní důvody.
3. Posílit evropskou ochranu před sabotážemi. Prosadit rychlejší sdílení bezpečnostních informací mezi státy, společné postupy proti ruským operativcům a lepší ochranu energetických sítí, dopravní infrastruktury, datových center a obranných podniků.
4. Přijít s konkrétním zapojením do evropské protivzdušné obrany. Nečekat na vytvoření dalšího projektu, ale nabídnout účast českých firem, technologií a odborníků v již existujících evropských iniciativách, včetně prověření zapojení do nové protibalistické koalice s Ukrajinou.
5. Zvýšit ekonomický tlak na Rusko a omezovat obcházení sankcí. Prosazovat postih prostředníků, bank a firem, které Rusku pomáhají získávat technologie využitelné ve zbrojním průmyslu. Současně hledat další možnosti využití výnosů ze zmrazeného ruského majetku na podporu Ukrajiny při respektování právních a finančních rizik.
6. Urychlit pomoc Ukrajině v obraně proti raketám a dronům. Česká republika může nabídnout další spolupráci svého obranného průmyslu, podpořit společné evropské nákupy a pomáhat s ochranou a obnovou ukrajinské energetické infrastruktury před zimou.
Nejde o hotový seznam opatření, která by musela být přijata všechna najednou. Jde o konkrétní možnosti, o nichž lze jednat, hledat pro ně spojence a připravovat společný evropský postup.

Evropská unie ostatně dál přijímá nové sankce proti Rusku. Na české vládě je, aby byla aktivním tvůrcem těchto rozhodnutí, nikoli pouze jejich komentátorem.

A právě vlastní česká iniciativa při reakci na současnou rusko-americkou dohodu zatím ve veřejných vystoupeních premiéra chybí.

Evropa musí být schopna jednat i bez amerického souhlasu
Spojené státy zůstávají naším zásadním bezpečnostním spojencem. Jenže současná americká politika ukazuje, že zájmy Washingtonu a Evropy se nemusí vždy shodovat.

Evropa proto musí mít vlastní prostředky, jak chránit svou bezpečnost, podporovat napadené státy a prosazovat své zájmy.

To neznamená rozchod s Amerikou ani oslabování NATO.

Znamená to vybudovat Evropu, která bude schopná být skutečným partnerem, a nikoli jen závislým spojencem.

Tato schopnost přitom nestojí pouze na vojenských výdajích. Stojí také na diplomacii, spolupráci bezpečnostních služeb, fungující ekonomice, technologickém rozvoji a ochotě členských států převzít odpovědnost.

Pane premiére, čekání není politika
Česká republika je dostatečně silná a zkušená země na to, aby v Evropě přicházela s vlastními iniciativami.

Hnutí HLAS proto vyzývá premiéra Andreje Babiše, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady 15.–16. října předložil konkrétní české návrhy na posílení evropské bezpečnosti, omezení ruských možností vést hybridní útoky a další podporu Ukrajiny.

Nestačí upozorňovat na evropskou slabost. Je nutné přispívat k jejímu odstranění.

Nestačí volat po společné obraně. Je nutné se na ní skutečně podílet.

A nestačí čekat, co navrhnou ostatní. Český premiér má vlastní odpovědnost.

Evropa nepotřebuje další politiky, kteří budou vysvětlovat, proč je slabá. Potřebuje politiky, kteří jsou ochotni ji posilovat.

A to je práce, kterou musí odvádět i český premiér.