Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
Dana žije v Bruselu od roku 2005. Živí se jako tlumočnice na volné noze.
Belgie zavedla omezující opatření 16. 3. Podobně jako v Čechách byly uzavřeny školy, obchody (kromě potravin a lékáren), kavárny, restaurace, divadla, zrušena veřejná shromáždění, byla doporučena práce z domova. Nicméně lidé mohli chodit na procházku nebo sportovat venku. Samozřejmě se vedly a vedou četné diskuze o interpretaci a smysluplnosti toho či onoho zákazu. Řada rozhodnutí padla na poslední chvíli. Situace je v Belgii o to složitější, že federální vláda nebyla náležitě sestavena od voleb v květnu 2019. Současná úřednická federální vláda pod vedením premiérky Sophie Wilmès získala zvláštní pravomoci v březnu na dobu tří měsíců, aby mohla schvalovat zákony během korovanirové pandemie.
Valonská, vlámská vláda i vláda německé menšiny situaci začaly řešit také po svém. Jednotlivé regiony nad rámec federální poskytují také svoji vlastní konkrétní podporu podnikům a občanům. Stále mě zaráží v jakých paralelních, oddělených světech tato země žije. Není tedy překvapivé, že v těchto odstředivých tendencích se čím dál tím obtížněji sestavuje vláda na federální úrovni. Nemám ale pocit, že by chtěla současná vláda využívat svých posílených pravomocí k získání politického kapitálu. Naopak, Národní bezpečnostní rada složená z politických zástupců se prezentuje pouze na zásadních politických zasedáních, kde ohlašuje významné změny a strategické plány. Denní komunikace s občany je zajištěna prostřednictvím odborníků na pravidelných tiskových konferencích a vystupování v médiích. Jedná se většinou o lékaře a další odborníky, kteří jsou členy Vědecké komise pro koronavirus, Skupiny pro hodnocení rizika, Skupiny pro řízení rizik, integrované policejní složky atd, které vládě pomáhají přijímat strategická rozhodnutí.
Národní bezpečnostní rada 6. 5. rozhodla o postupném rozvolňování pravidel v rámci tří fází. První fáze rozvolňování začala 11. 5., kdy za dodržení přísných pravidel otevřely všechny kamenné obchody. Při použití veřejné dopravy je nošení roušek povinné. Restaurace, kavárny, kulturní a rekreační zařízení zůstávají zavřená.
Druhá fáze začala 18. 5. Postupně se obnovuje výuka na základních a středních školách, obnoví se trhy, otevřou muzea, knihovny, zoo a kadeřnictví. Třetí fáze, pokud se vše bude i nadále pozitivně vyvíjet, bude zahájena 8. 6. Měl by se obnovit letecký provoz, otevřít restaurace, kavárny a život by se za přísných hygienických pravidel měl postupně vracet do normálu. Všechny festivaly, sportovní utkání a velká shromáždění jsou do konce srpna zakázány.
Tomáš pracuje jako chirurg ve fakultní nemocnici v bavorském Regensburgu.
Dle mého názoru jsou mediální výstupy o Německu v médiích značně tendenční, a to negativně. Nezaregistroval jsem, že by se někdo z reportérů či novinářů podíval na statistiky podrobněji a v souvislostech. Zatímco již po Velikonocích bylo dle vývoje čísel jasně vidět, že Německo koronavirus zvládá výtečně, a to jako jedna z mála velkých světových ekonomik, v českých médiích dosud stále převládá rétorika, kde je Německo počtem nakažených srovnáváno s Itálií, Španělskem či Spojeným královstvím, přičemž tato optika je naprosto zkreslená. Nevím, zda se takový mediální obrázek hodí do krámu vládě, která „špatnou epidemiologickou situací v Německu“ může donekonečna odůvodňovat uzavření státní hranice, či se jedná o planou senzacechtivost českých žurnalistů…
V prvních týdnech byl nárůst případů COVID-19 v SRN poměrně razantní, a opatření velmi podobná těm v České republice, byla zavedena cca o týden později nežli v ČR. V současnosti je situace kompenzovaná. Úmrtnost se pohybuje okolo 5 %, což je velmi dobré číslo v porovnání s jinými zeměmi – ve Španělsku je mortalita cca 13%, v Itálii či Spojeném království cca 23%. Nízká úmrtnost v důsledku COVID-19 poukazuje na dvě skutečnosti – Německo testovalo násobně více než např. Česká republika. K tomu je nutno podotknout, že zde nebyly prováděny rychlotesty s pochybnou výpovědní hodnotou výsledků, nýbrž PCR s průkazem nukleové kyseliny viru – to zaprvé. Zadruhé, výborná čísla ukazují vysokou úroveň zdravotní péče ve Spolkové republice Německo – např. počet ventilovaných lůžek v přepočtu na 100 000 obyvatel je v Německu zhruba trojnásobný v porovnání s Českou republikou, přičemž v rámci příprav na koronavirovou pandemii byly tyto kapacity dále výrazně navýšeny. Pro představu uvádím, že v nemocnici, kde pracuji, byl počet ventilovaných lůžek zvýšen ze 120 na 200.
Největším rozdílem oproti České republice je nálada ve společnosti – zatímco v ČR vláda funguje jako rodič, který nařizuje svým občanům, jako malým dětem, co mohou a nesmí dělat, v Německu vláda s občany jedná jako s rovnocennými partnery a řadu rozhodnutí nechává na nich. Příkladem budiž to, že je německým občanům doporučeno, aby nepřekračovali státní hranice, a pokud tak učiní, je jim doporučeno držet dvoutýdenní karanténu. Nikde ovšem nestojí celníci, kteří by evidovali vjezd do země, po návratu se člověk nemusí hlásit hygienické stanici. Vláda zkrátka spoléhá na zodpovědnost svých občanů.
Kryštof je studentem SciencesPo Paris, aktuálně však na Erasmu na Edinburgh Univerzity.
V Británii je trochu opačná situace od té u nás, narozdíl od přehnaných totalitárních „řešení“ britská vláda dlouho nic vůbec nic nedělala a teď na to i doplácí. Co je naopak podobné, je populistický přístup k věci a to, že tak jako Babiš i Johnson řídí zem podle aktuálních ratingů a za pomoci marketingového týmu. Podobně i oba dva bojkotují Evropskou Unii, Boris odmítá prodloužení jednání o budoucím vztahu (i přesto že kvůli koronaviru to jinak nepůjde) a Andrej zase jako jediný evropský lídr bojkotuje EU Green Deal. Trochu víc se ale bojím o Česko. Británie má silnou politickou kulturu a nějak se z kultu Borise Johnsona zase dostane.
Markéta momentálně žije v Paříži, kde pracuje v kabinetu francouzského ministra kultury jakožto asistentka parlamentního poradce.
Francie se uzavřela do globální karantény 17. března. Na vyzvaní vlády mohli lidé pouze nakupovat nezbytné potřeby a vyjít na 1 hodinu ven v okolí 1 km. Ministerstvo vnitra vytvořilo atestaci, kterou si každý občan musel vystavit a při případné kontrole předložit policii. Narozdíl od Česka vláda vyzvala k co nejmenšímu možnému spolehnutí se na donáškovou službu. Každé velké oznámeni bylo prohlášeno prezidentem republiky či premiérem. Francie je stát s velmi silnou politickou kulturou, jakékoliv oznámení je sledováno, ohlášení nouzového stavu a karantény prezidentem sledovalo rekordních 35 milionů obyvatel. Vláda rozhodovala a opírala se o informace speciální vědecké komise. Veškerá nová opatření byla oznamována postupně podle vývoje situace, opírala se o vědecké zdůvodnění, a ne podle toho, jak společnost na to či jiné opatření reaguje.
Co se týče zvládnutí situace, opozice vyčítá vládě dva hlavní problémy. Velký nedostatek roušek na začátku epidemie a nedostatek masivního testování. Opozice využívá příkladu Německa ke kritice. Francie nebyla na tak velkou sanitární krizi připravena, nutno říct, že ovšem žádná země. Macronova vláda usiluje o co nejlépší možné řešení krize a přemýšlí progresivně. Od začátku netají nastávající ekonomickou krizi, masivně investuje do ekonomiky a říká, že krize je možností vytvořit například ekologičtější ekonomiku. Příkladem je půjčka 7 miliard euro pro Air France pod podmínkou, že do roku 2024 zredukuje o 50% objem emisí CO2. Po řešení krizové situace přijde v září vládou představený „Plán obnovení“. Macron usiluje o znovu zvolení v roce 2022 a situaci maximálně využije k obnoveni ekonomických, sociálních a politických principů a zabránění nárůstu populismu. Do té doby jsou občané vyzváni co nejvíce pracovat z domova, nosit roušky pouze v obchodech a veřejné dopravě a strávit léto ve Francii. 11. května skončila ve Francii globální karanténa.
Jakub pracuje na stress testech a modelech finanční stability v Evropské centrální bance ve Frankfurtu.
Frankfurt se kompletně vylidnil, zmizeli jak turisti tak i bankéři a finančníci, kteří obvykle centrum okupují. V kaňonech mezi vysokými mrakodrapy je to nepřirozené ticho a prázdnota asi ještě silnější, než v úzkých uličkách Prahy. V Německu má každá spolková země vlastní kalendář opatření, od tradičně přísného Bavorska po volnější Porýní. Hesensko a tedy Frankfurt jsou někde mezi. Všední situace je nicméně pro člověka zavřeného doma na home officu téměř stejná jak ve Frankfurtu tak i v Praze. Němci situaci berou s takovým odpovědným klidem. Neprobíhají každodenní chaotické tiskovky jako v ČR. Nová opatření jsou jasně srozumitelná a oznamována dopředu v horizontu pár dnů až týdne. Velkou roli na společenském klidu samozřejmě hraje i silná důvěra Němců ve vlastní vládu i jejich vrozený smysl pro “ordnung”. Pořádek a pravidla se přeci jenom dobře udržují, když víte, že o nich rozhodují odpovědní a schopní lidé.
Asi stojí za zmínku fakt, že jsem koronavirem byl nakažen a nemoc jsem bez komplikací prodělal. Virus jsem chytil v druhé polovině března. Po asi čtyřech dnech chřipkové nemoci mi obvodní lékař zařídil test, který měl pozitivní výsledek. Pak mě zkontaktovala místní hygiena a nařídila mi čtrnáctidenní karanténu. S nemocí a následky jsem se potýkal asi týden, další týden moje symptomy zmizely a hygiena mě propustila z karantény. Určitě to nebyla ta nejhorší chřipka, kterou jsem kdy měl, ale jsem mladý a možná jsem měl i štěstí. Agresivita, se kterou virus napadne plíce je ale fakt znát a plně chápu proč někteří lidé s předchozími dýchacími potížemi jsou v riziku větších komplikací.
Ján je politolog a už rok žije v Berlíně. Absolvoval stáž u současného poslance Spolkového sněmu a poté v Berlíně zůstal. V současnosti pracuje jako politický konzultant pro soukromou poradenskou společnost.
Federální vláda uvolnila výrazné finanční prostředky na pomoc firmám a jednotlivcům. Už na začátku března federální vláda zjednodušila podmínky pro tzv. kurzarbeit. Celkový objem finanční pomoci vláda vyčíslila na 819,7 miliard eur, což je největší ekonomický záchranný balíček v dějinách Německa. Z toho například 50 miliard je vyčleněno na pomoc malým podnikům a živnostníkům – tři měsíce mohli mimo jiné dostat příspěvek ve výši až devět tisíc eur měsíčně. Výrazně se také zjednodušily podmínky pro výplatu tzv. základního státního příspěvku, který je běžně určen nejméně vydělávajícím skupinám obyvatel. Nyní je dostupný v podstatě všem lidem žijícím v Německu bez ohledu na výši příjmů. Vláda žadateli platí po dobu půl roku celou výši nájmu a navíc vyplácí příspěvek na životní náklady.