Když stát začne umlčovat vlastní společnost

Svoboda se neztrácí ze dne na den.
Ztrácí se postupně. Jedním zákonem. Jedním omezením. Jedním tlakem na média.

Stejný scénář jsme sledovali v Rusku.

V roce 2012 byl přijat zákon o takzvaných „zahraničních agentech“. Oficiálně měl zajistit transparentnost financování neziskových organizací. Ve skutečnosti vytvořil nástroj, jak označit a postupně omezit organizace, které upozorňují na korupci nebo kontrolují výkon moci.

Krátce poté se podobné označení začalo používat i vůči médiím a novinářům.

Nezávislá média byla postupně oslabena nebo zanikla. Občanská společnost ztratila schopnost fungovat jako protiváha státu. Kritika vlády se stala rizikem.

Podobný vývoj jsme mohli sledovat v Maďarsku.

Po roce 2010 došlo k zásadním změnám mediálního prostředí. Vznikl silně koncentrovaný mediální trh, ve kterém významná část médií patří podnikatelským skupinám blízkým vládě. Současně byla přijata legislativa zaměřená na organizace financované ze zahraničí.

Evropská komise i Soudní dvůr EU některé z těchto kroků kritizovaly nebo zpochybnily.

Maďarsko se postupně dostalo do situace, kdy je jeho vztah s evropskými partnery dlouhodobě napjatý a důvěra investorů i partnerů je slabší než dříve.

Slovensko v posledních měsících přijímá kroky, které vyvolávají podobné obavy.

Diskuse o změnách fungování veřejnoprávního média RTVS a návrhy regulace některých neziskových organizací vyvolaly silnou reakci odborné veřejnosti i mezinárodních institucí.

Zkušenost z jiných zemí ukazuje, že oslabení nezávislých institucí málokdy zůstane izolovaným krokem. Často jde o začátek širší změny politického systému.

Podobné návrhy se začínají objevovat i v České republice.

Opakovaně se objevují snahy zpochybňovat roli veřejnoprávních médií nebo prezentovat neziskové organizace jako problém, přestože většina z nich zajišťuje služby, které stát sám neposkytuje.

Pomáhají seniorům, rodinám, zdravotně postiženým nebo lidem v obtížné životní situaci. Poskytují sociální služby, právní pomoc nebo vzdělávání.

Oslabení těchto organizací neznamená zásah proti abstraktní instituci. Znamená omezení konkrétní pomoci konkrétním lidem.

Podobně oslabení veřejnoprávních médií neznamená úsporu nákladů. Znamená slabší kontrolu veřejné moci a menší transparentnost při nakládání s veřejnými prostředky.

Země, které tímto vývojem prošly, dnes čelí nižší důvěře investorů, větší nejistotě a častějším sporům s evropskými partnery.

Silná občanská společnost a nezávislá média nejsou ideologický projekt. Jsou součástí systému, který chrání stabilitu státu.

HLAS považuje pevné ukotvení České republiky v Evropě za praktickou nutnost.

Evropský prostor znamená stabilní právní prostředí, otevřený trh a spolupráci v oblasti bezpečnosti, energetiky i výzkumu.

Právě díky tomu patří Česká republika mezi ekonomicky úspěšné země regionu.

Oslabování důvěry v demokratické instituce by znamenalo oslabení důvěry v Českou republiku jako partnera.

Debata o fungování médií nebo neziskového sektoru je legitimní. Každý systém lze zlepšovat.

Musí ale vycházet z cíle zvýšit jejich kvalitu a transparentnost, nikoli záměrně oslabit jejich nezávislost.

Zkušenost Ruska, Maďarska i Slovenska ukazuje, že jakmile se oslabí kontrolní mechanismy, další kroky následují mnohem snáz.

Demokratické instituce mohou být oslabeny relativně rychle. Jejich obnova trvá roky.

Česká republika stojí před rozhodnutím, jakým směrem se vydá.

HLAS chce, aby naše země byla sebevědomou součástí Evropy – prostorem svobody, spolupráce a inovací.

Ne zemí, která postupně oslabuje vlastní instituce a ztrácí důvěru partnerů.

Demokracie není samozřejmost.

Je to systém, o který je potřeba pečovat.

A někdy ho také bránit včas.