V dubnu Ministerstvo kultury oznámilo finanční injekci kulturnímu sektoru ve výši 1,3 miliardy korun. Částka je rozdělena konzervativně, zejména mezi hlavní státní příspěvkové organizace a nezávislé umění. Česká republika ale disponuje velmi pestrým kreativním a kulturním průmyslem a všichni jsou postiženi situací stejně. 182 divadel z důvodů vysokých nákladů nemůže hrát a do příští sezony určitě ani nebude. Tisíce umělců, kteří fungují velmi často na dohodu, nebo jsou OSVČ, nedostali od vlády žádnou konkrétní podporu. Přitom aktuální situace si říká o zřízení krizového fondu pro umělce, jaký byl zřízen například ve Francii, kde umělci dostanou od státu zaplaceno za sezonu 2020, která se nekonala.
Jen zahraniční audiovizuální produkce, které natáčely v České republice v roce 2018, přinesly 5 miliard korun. Například filmaři oscarového snímku JoJo Rabbit, utratili v České republice 200 milionů korun a zaměstnali stovky lidí. Česko sice umožní natáčení při striktních sanitárních podmínkách, ale produkce se k nám budou vracet velmi pomalu a opatrně. Štáby i herci jsou často ze zemí mimo EU a už jen kvůli omezenému cestování to bude velmi komplikované. Produkcím se určitě zvýší náklady. Nemůžeme tedy počítat s návratem do normálu, dokud se situace nevyjasní. Mezinárodní festivaly jako jsou Colours of Ostrava či Filmový festival v Karlových Varech a mnoho jiných, které mají velmi pozitivní dopad na regionální ekonomiku a ohlas České republiky ve světě, se tento rok nekonají. Jen Karlovarský festival, který každý rok přivítá přes 13 000 návštěvníků, vydělá Karlovým Varům více než 180 milionů korun.
Krátkodobá investice nezachrání ztrátu kulturní sezony 2020. Nebavíme se o třech ztracených měsících, ale o celém roku. Možné zvýšení počtu shromážděných osob na 500 není řešením. Vládě chybí mobilizace bankovního sektoru, vyjednávaní s pojišťovnami, speciální půjčky pro zaměstnance kulturního sektoru, zrušení nebo posunutí platby poplatků a spolupráce s privátním sektorem ve formě speciálního krizového fondu pro kulturu po vzoru jiných zemí EU. Dodržovaní sanitárních pravidel, bude kulturní aktivity paralyzovat do neurčita. Těžko v konstantním vývoji epidemiologické situace určit, jak moc plánovaná podpora pomůže, ale vedle ní chybí konkrétní krizová strategie s konkrétní agendou. Česká republika již léta postrádá konzistentní kulturní politiku s dlouhodobými cíli. Každá krize je příležitost. Korona krize může být příležitostí pro modernizaci kulturní politiky. Příležitostí nejen pro záchranu systému, ale stanovení dlouhodobé strategie. Po krizovém managementu musí přijít inovace. Do té doby budou muset umělci spoléhat na vlastní kreativitu a vytvořit nové formy komunikace s publikem, aby si zajistili příjmy.