Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
Svoboda médií je jedním ze základních předpokladů demokratického fungování společnosti. Česká republika však v této oblasti pokulhává stále víc. Během posledních pěti let se propadla v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic o neuvěřitelných 27 míst. V současné době jí patří 40. příčka. Zároveň Evropská federace novinářů varuje, že jsou česká média pod výrazným tlakem, a to mimo jiné kvůli vazbám premiéra Andreje Babiše nejen na skupinu Mafra.
Sešup v žebříčku je logickým důsledkem toho, co se v České republice v posledních letech děje. Dochází ke stále hlasitějším útokům proti konkrétním médiím a novinářům. Objevují se zřetelné snahy o sešněrování veřejnoprávních médií, čím dál častěji slýcháme hlasy volající po jejich zestátnění, nebo dokonce prodeji do soukromých rukou. A to bohužel často i od lidí, kteří sami sedí v jednotlivých mediálních radách. K dalšímu zahuštění atmosféry přispěly debaty v Poslanecké sněmovně týkající se výročních zpráv ČT.
Zatímco zprávy Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře procházejí Poslaneckou sněmovnou bez větších obtíží, zprávy České televize hned za tři roky čekaly nebo stále čekají na vyjádření poslanců. Nejskandálnější na tom je, že důvodem jejich neobvykle vleklého projednávání není evidentně jejich samotný obsah, který nezakládá důvod k výrazně negativnímu hodnocení televize veřejné služby. Zprávy jsou založeny na transparentních datech, finanční výsledky jsou auditovány a ČT se nebrání ani případné kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.
Proč tedy mají výroční zprávy ČT v Poslanecké sněmovně takový problém? Jsem přesvědčený, že zásadní důvody jsou dva. Jednak se jedná o jakési vyřizování osobních účtů některých poslanců či celých politických subjektů s redaktory, kteří jim z toho či onoho důvodu nevyhovují. Za mnohem významnější motivační faktor ale považuji, že se některým politickým uskupením a některým jednotlivým politikům z ANO a ČSSD dlouhodobě nedaří protlačit do Rady ČT svoje lidi, kteří by pak mohli zevnitř ovlivňovat dění v televizi nad rámec svých kompetencí. A tohle je cesta, jak dosáhnout cíle. Pokud by Sněmovna neschválila dvě po sobě jsoucí výroční zprávy, byla by Rada ČT rozpuštěna a navolit by se museli noví, k politikům možná loajálnější radní.
Ani po schválení zpráv za roky 2016 a 2017, k němuž konečně došlo 24. října, ale tlak na veřejnoprávní televizi zřejmě nepoleví. Na řadu totiž přicházejí zprávy za rok 2018 a dá se předpokládat, že to budou mít stejně složité jako jejich předchůdkyně. Politici by přitom do rozhodování o veřejnoprávních médiích rozhodně neměli promítat své subjektivní soudy, osobní preference týkající se novinářů nebo doktríny prosazované stranickými aparáty.