
Program hnutí Stačilo! se na první pohled jeví jako komplexní a sociálně citlivý plán, který slibuje řešení palčivých problémů od bydlení po důchody. Při bližším pohledu se však ukazuje jako učebnicová ukázka politického populismu, který preferuje jednoduchá, líbivá, ale zcela nereálná řešení před odpovědným a realistickým vládnutím. Jeho základním kamenem je soubor finančně náročných slibů, které postrádají uvěřitelný plán financování. Hnutí například slibuje každoroční zvýšení minimální mzdy o tři tisíce korun, pět týdnů dovolené pro všechny, bezúročné půjčky ve výši milionu korun pro mladé rodiny nebo masivní státní výstavbu desetitisíců bytů ročně. Zároveň však navrhuje razantní snížení daňových příjmů, například zrušením DPH na základní potraviny. Tento rozpor mezi obrovskými výdaji a krácením příjmů by nevyhnutelně vedlo k růstu státního dluhu a hluboké makroekonomické nestabilitě, což autoři programu opomíjejí.
Typickým rysem populismu je také hledání viníků složitých problémů. Tím hlavním jsou v programu Stačilo! západní společenství – Evropská unie a NATO. Hnutí je líčí jako zdroj nesvobody a bezpečnostní hrozby, přičemž slibuje referenda o vystoupení. Tento krok, prezentovaný jako cesta k suverenitě, by ve skutečnosti znamenal ekonomický šok, hlubokou izolaci země a fatální oslabení její bezpečnosti v neklidném geopolitickém prostředí. Stejně zjednodušující je i démonizace soukromého sektoru. Energetické firmy, banky nebo obchodní řetězce jsou zde vykreslovány jako vykořisťovatelé, jejichž vliv je třeba zlomit zestátněním nebo mimořádnými daněmi.
Program dále populisticky ignoruje nepříjemné reality, jako je demografické stárnutí populace. Slib snížení důchodového věku v situaci, kdy se lidé dožívají vyššího věku a důchodové systémy po celém světě čelí finančnímu tlaku, je čistě účelovým tahem pro okamžitý volební zisk, který zcela pomíjí dlouhodobou udržitelnost. Stejně tak fráze Odmítáme Green Deal nenabízí alternativu k ekologické transformaci, ale pouze ji popírá jako ideologii, čímž odsouvá řešení naléhavých problémů na později.
Namísto promyšlené vize tak program Stačilo! nabízí pouze lákavá hesla, avšak vzájemně protichůdných a finančně sebevražedných slibů. Jeho realizace by nevedla k slibovanému důstojnému životu, nýbrž k hospodářskému úpadku, mezinárodní izolaci a destabilizaci demokratických institucí. Skutečná politická odpovědnost přitom spočívá v ochotě řešit problémy otevřeně a bez iluzí.