Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
Celá Česká republika od března sleduje videa z míst, která zasáhl koronavirus nejvíce. Kolaps zdravotnictví v Itálii či ve Španělsku naháněl husí kůži stejně jako neúprosně narůstající číslo obětí. Česko mělo však štěstí, že se mohlo na příchod koronaviru připravit a že nepatří mezi evropské země, v nichž se koronavirus začal šířit. Skutečně se tak řadíme k těm evropským státům, které se dokázaly s pandemií vypořádat nejlépe. Částečně díky přísným vládním opařením, částečně štěstí a času, který jsme na rozdíl od některých zemí měli, především pak díky skvělým zdravotníkům a disciplinovanosti občanů. Jsme teď v pozici, kdy můžeme pomoci zemím, které tolik štěstí neměly.
Opak je však pravdou. Premiér totiž vyzdvihuje solidaritu pouze tehdy, když jsou jiní solidární k němu. Ano, k němu osobně. Jakmile se situace obrátí, objevuje se jeho vypočítavá a sobecká stránka. Ve velmi vyhroceném videu, které se objevilo na sociálních sítích před pár dny, Andrej Babiš zuřivě vysvětluje, proč nesouhlasí s tím, aby šly peníze z celoevropského záchranného programu po pandemii koronaviru především těm nejpostiženějším státům. Je to velmi bolestivý pohled na divoce gestikulujícího premiéra, který háže přes palubu všechny naše spojence. Všechny ty, kteří solidárně podporují Českou republiku už mnoho let.
Během svého členství v EU získalo Česko více než 800 miliard korun čistého. Tyto peníze šly především od nejbohatších evropských zemí, které potřebují nyní pomoc zase od nás. Stále jsme čistí příjemci, z Unie k nám proudí mnohem více financí, než do ní posíláme. Nebýt solidarity států, jako jsou mimo jiných Itálie, Španělsko, Německo či Velká Británie, nebyli bychom v současné době ani zdaleka v takové ekonomické kondici, kterou se premiér, ač k ní sám nijak nepřispívá, tak rád chlubí.
Nejenže je video, které se rychle rozšířilo na sociálních sítích i v anglickém překladu, naprosto sobecké, je ale také nebezpečně krátkozraké. Ekonomiky členských států EU jsou totiž samozřejmě propojené a navzájem se ovlivňují. Pokud nyní házíme přes palubu jedny z největších evropských ekonomik, potápíme tím i sami sebe. Ekonomický propad v těchto státech bude mít totiž dopad také na nás. Pokud se do krize dostanou členské státy EU, budeme v krizi také.
Proto je naprosto logické, že se hledá prostředek, který by po koronakrizi nastartoval ekonomiku. A proto je samozřejmě logické, že by tato pomoc měla směřovat státům, které byly postižené nejvíce. Vlastně regionům a odvětvím. Evropská unie je společenstvím hodnot a jednou z těch klíčových je právě solidarita. Jestliže je člověk solidární ke skupině, ke které patří, její úspěchy i neúspěchy by měl pociťovat jako vlastní. Premiér Babiš ale ukázal, že chce jen brát. Partnerství však nestojí jen na jednosměrném toku peněz.
O premiérovi je známo, že mluví jinak ke svým českým voličům a jinak před svými evropskými protějšky. Naštěstí. Nicméně žijeme v digitální době a představa, že se na přeložené video dívají zástupci a občané států, kteří prožívají jednu z největších krizí posledních let a kteří Českou republiku dlouhá léta de facto dotují, je děsivá. Takové video je mnohem více krátkozraké, než na první pohled vypadá. Vlastně je doslova hloupé a pořídit ho může jen někdo zahleděný do sebe. A může pro nás mít v budoucnu důsledky. Můžeme jen doufat, že se představitelé jiných evropských států nebudou povahou a charakterem našeho premiéra inspirovat a nevytáhnou jeho video v momentě, kdy bude pomoc potřebovat zase Česká republika. Nicméně již v nastávajících jednáních o novém rozpočtu EU Česká republika Babišův egoismus pocítí.