Pojďte do toho s námi
Jsme vám sympatičtí a uvažujete o tom, že byste se stal/a naším členem nebo podporovatelem? Všechny důležité informace najdete v odkazu.
Pride jako takový není jenom každoroční příležitost k párty a oslavám svobody a hrdosti na to, kými jsme. Z vlastní zkušenosti vím, že je především podstatný pro mnohé mladé queers nejen z Prahy, kteří právě díky průvodu hrdosti najdou odvahu vyoutovat se, nebo naopak spojení s komunitou otevřených lidí kteří je přijmou a pochopí. Když jsem byl mladší, Pride pro mě vždy představoval hlavně bezpečné místo, kde jsem mohl být sám sebou. Letos, bohužel (ale z pochopitelného důvodu) Pride proběhl bez tradičního průvodu ulicemi Prahy. Průvod důstojně nahradila „Duhová plavba po Vltavě”, avšak s vysokou cenovkou na lodě ztratil pro mnohé mladé výlet do Prahy smysl a přišli tak v dnešní polarizující se společnosti o „safe place” prostor, který by podpořil jejich osobní rozvoj.
Kromě osobního významu pro mnohé účastníky, má ale pochod jako takový i podstatnou roli ve formování celospolečenské i politické změny, která je v naší zemi tak moc potřeba. Zatímco většinová společnost LGBTQ+ komunitu toleruje, jak ukazuje průzkum KVOP z rukou předchozí ochránkyně veřejným práv, paní Šabatové, jedná se spíše o pasivní toleranci, bližší k názoru: „Ať si doma dělají co chtějí, ale nám to necpou”. Každoroční průvod hrdosti nabídl možnost ukázat české společnosti že být LGBTQ+ není nic špatného a naopak dovolil heterosexuálním občanům tuto komunitu poznat a přidat se k oslavám. Právě i velikost a mediální dosah průvodu mohou být podstatné z politického hlediska, protože díky tomu se u nás podařilo otevřít mnoho témat nezbytných pro svobodnou a férovou společnost, jako například možnost uzavření rovného manželství pro všechny občany.
Jako poslední důvod proč je Pride stále více potřeba je pro mě to, co osobně vnímám jako zhoršující a regresivní tendence ve společnosti. Zatímco většinová společnost v ČR stále více akceptuje a toleruje vlastní LGBTQ+ komunitu, čím dál tím více jedinců má potřebu dávat najevo svůj nesouhlas. V případě debaty o férových podmínkách pro LGBTQ+ nesmíme zapomínat, že se opozice dostává do teritoria nesouhlasu s přiznáním základních lidských práv vlastním spoluobčanům. Bezesporu za hranou celospolečenské debaty jsou však hloupá a nenávistná vyjádření, které se dostávají do roviny hate-speech nebo hate-crimes a měla by být nelegální. Příklady zahrnují zapálenou duhovou vlajku na Střeleckém ostrově, skupinky skinheadů, kteří vstupovali do průvodu a fyzicky obtěžovali účastníky, nebo bohužel znatelně intenzivnější hlasité nadávky do „teploušů” doprovázené pliváním a pískáním. Věřím, že tenhle trend je vinou politiků, kteří využívají naší komunitu jako boxovací pytel na posílení populistických a extremistických proudů. Obávám se, jaký dopad to bude mít na naší stále více polarizující se společnost.
Co dál pro české politiky? Napříč stranami je silné gró lidí, kteří s LGBTQ+ komunitou sympatizují a chtějí ji pomoci. Právě teď je podle mě nejdůležitější soustředit se na to co máme před sebou, to je konečně schválit novelu zákona o férovém manželství pro všechny. Nesmíme to ale považovat za jediný nezbytný krok. Čeká nás dlouho odsouvaná změna zákona o sterilizaci trans osob, zlepšení ochrany před trestnou činností z nenávisti i změny ve vzdělávání a ochrany LGBTQ+ studentů. Aby se tyto změny mohli uskutečnit, musíme se inspirovat původním návrhem novely o férovém manželství z rukou odborníků, ve kterém vláda, odborníci, jednotliví poslanci i neziskový sektor mezi sebou spolupracovali čile a konstruktivně, neboť se nesnažili jen populisticky uhrát politické body.